Příslušenství

HDD vs SSD

Oba typy disků využívají naprosto odlišnou technologii.

HDD (Hard Disk Drive) funguje na principu elektromagnetismu. Pomocí výkyvného ramene, na jehož konci je umístěna zapisovací hlava, se mění polarita magnetizace na povrchu rotující magnetické plotny. Čtecí hlava dokáže zpětně detekovat polaritu magnetizace míst na disku a rekonstruovat data. Oproti SSD se jedná o starší technologii, nicméně stále pevně zastoupenou na trhu. Nabízí příznivou cenu, dlouhou životnost a zaručenou spolehlivost.

SSD (Solid State Drive) funguje na principu uchování informací ve formě elektrického náboje v paměťových buňkách, které si data uchovávají i po odpojení napájení. Tyto buňky jsou seskupeny do bloků. Oproti HDD nabízí výrazně vyšší rychlost, která se nejvíce využívá v kombinaci s NVMe rozhraním.

Rozhraní

Ačkoliv se technologie SSD a HDD liší, využívají některá stejná připojovací rozhraní a sběrnice. Díky tomu jsou v některých systémech zaměnitelné.

Rozhraní SAS a SATA se používají u obou typů disků. SATA je sériové rozhraní, které přenáší data bit po bitu jedním datovým kabelem a nabízí maximální přenosovou rychlost 6 Gb/s.

SAS se používá častěji v serverovém prostředí. Stejně jako v případě SATA se jedná o sériové rozhraní, avšak je spolehlivější a nabízí vyšší maximální přenosovou rychlost, až 24 Gb/s.

Rozhraní NVMe je specialitou SSD disků, protože technologie HDD nedokáže dosahovat takových rychlostí, aby rozhraní efektivně využila. NVMe disky se připojují skrze sběrnici PCI-e a jedná se o nejrychlejší disky na trhu. Jejich maximální rychlost není pevně daná, ale zvyšuje se s každou novou generací PCI-e.

Formát

HDD i SSD se vyrábí v několika různých velikostních formátech, které nejlépe vyhovují daným systémům.

HDD se obecně vyrábí ve velikostech 2.5" a 3.5". 2.5" disk je podstatně kompaktnější, avšak tato velikost jde na úkor rychlosti, kapacity a výkonu, případně naopak ceny.

SSD je v otázce formátů mnohem komplexnější. Mohou mít různé připojení, a právě typ konektoru je rozděluje na U.2 a U.3. To vše doplňuje mnohem kompaktnější M.2, které se zapojuje přímo do základní desky, a EDSFF, což je nejnovější formát zaměřený čistě na servery, ten se sám dělí na několik dalších formátů a velikostí.

Formáty nejsou omezeny pouze na jedno rozhraní, a tak může jeden formát podporovat SATA, SAS i NVMe.

Zápis a Čtení

U disků je jedním z nejdůležitějších faktorů rychlost. Rozlišujeme sekvenční a náhodnou rychlost zápisu a čtení.

Sekvenční rychlost určuje, jak rychle dokáže disk přečíst nebo zapsat velké bloky dat uložených za sebou. Nejčastěji se udává v jednotkách MB/s.

Náhodná rychlost zápisu udává také rychlost zápisu a čtení, avšak vztahuje se na data o malé velikosti, které jsou rozmístěné na různých místech na disku. Zde se využívají jednotky IOPS (vstupní a výstupní operace za sekundu). Tato rychlost bývá u HDD podstatně nižší, právě kvůli jeho mechanické konstrukci.

životnost

Pojem životnost není u HDD a SSD zaměnitelný.

U HDD používáme pro určení životnosti kvůli jeho pohyblivým částem jednotku MTBF (Mean Time Between Failures). Ta označuje, jak průměrně dlouho může být disk v provozu, než dojde k jeho poruše.

U SSD dochází k opotřebení paměťových buněk, které nelze opravit. Životnost zde označuje nevyhnutelné opotřebení a degradaci disku. Na rozdíl od HDD zde existuje více veličin pro označení životnosti: PBW, TBW a DWPD.

TBW (TeraBytes Written), popř. PBW (PetaBytes Written) označují, kolik dat lze zapsat na disk, než se opotřebí.

DWPD (Drives Written Per Day) udává, kolikrát denně může uživatel přepsat celý disk po dobu záruky.